Historie

Historie obce Prádlo

Ves se rozkládá ne pravém břehu Úslavy severozápadně od Nepomuka. V minulosti přináležela k nepomuckému cisterciáckému klášteru, první písemná zmínka je datována až rokem 1552, byť vesnice je nepochybně značně staršího založení. Jak již sám název napovídá, ve středověku se zde pral zlatonosný písek. Podél Úslavy se dochovalo několik lokalit s výskytem sejpů jako pozůstatkem těžby zlata. Klášter zde mimo jiné měl i poplužní dvůr.

Po zániku kláštera za husitských válek připadlo Prádlo jako většina okolních vsí k panství zelenohorskému. Roku 1556 získal jej Zdeněk ze Šternberka, který ovšem po pěti letech prodal Prádlo Jiříkovi Kokořovcovi z Kokořova na Šťáhlavech. Nový majitel začal zde budovat tvrz. Jan Adam Kokořovec z Kokořova se postavil na stranu odbojných stavů, a proto mu bylo panství i se vsí Prádlo roku 1622 zastaveno. Berní rula z roku 1654 evidovala pouze 5 chalupníků a 5 tzv. zahradníků. Zpráva berních úředníků uvádí, že "Poddaní velmi nuzni, chudí a zkažení jsou, neb kromě jednoho neb dvou žádný nejni z rolníků". Statek Prádlo tehdy sestával z osmi vsí. V majetku rodiny Kokořovců byl ještě v 70.letech 17.století. Krátce před rokem 1675 ho kupuje Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka na Zelené Hoře. Roku 1786 byla zde zřízena lokalie a roku 1857 fara. V roce 1920 žilo zde ve 49 popisných číslech 449 obyvatel.

V prostoru nad návsí stojí v dominantní poloze kostel Povýšení sv. Kříže, původně gotická stavba ze 13.století, postavená za účasti cisterciácké huti z Nepomuku a poškozená v letech husitských nepokojů. Vnějšek byl barokizován, věž byla druhotně přistavěna. Roku 1882 byl kostel výrazně upraven včetně zvýšení věže a prodloužení lodi. V presbyteriu, zaklenutém polem křížové klenby s bohatě profilovanými žebry, se uchovalo několik náhrobníků z 15. a 16.století. Přilehlý hřbitov byl zrušen a na místě zůstalo jen několik náhrobků při hřbitovní zdi.

V centru vsi se rozkládá velký areál bývalého vrchnostenského dvora, jehož součástí je také budova bývalého lihovaru, původně tvrze z druhé poloviny 16.století. Po adaptaci bývalé tvrze na lihovar slouží objekt světoznámé firmě Stock.

Po roce 1990 vznikla výrobna bylinných likérů také z někdejšího prádelského mlýna, kde působí firma Jenčík a dcery.

Obec Prádlo je výjimečná tím, že zde působí nezávisle na sobě tři lihovarnické firmy.

Mezi panským dvorem a kostelem leží u silnice patrová budova fary z roku 1857. Ve vsi u silnice stojí v sousedství obětem 1. a 2.světové války pamětní deska k uctění památky amerických letců, kteří zemřeli na katastru obce 22.února 1944.

V blízkosti vsi bylo objeveno pravěké výšinné sídliště. V lese jižně od vsi stojí na skalnatém výchozu na vrcholu kopce Na skalici tzv. poustevna, nevelká kamenná romantická stavbička kruhovitého půdorysu. Skalnatý výchoz, který posloužil při výstavbě objektu, zde vytváří bizardní tvary tajuplného vzhledu.

Samota Dubeč, vzdálená 2 km od Prádla, je perspektivně uvažovaná jako agroturistické centrum oblasti. Rozlehlý barokně-klasicistní dvůr z roku 1790 s přilehlými pozemky je zatím ještě zpustlý a neudržovaný. U nedaleké bývalé hájovny se v roce 1944 zřítil sestřelený americký bombardér B24J Liberator ze svazku 15.US AAF 98. BG. Místo skonu mladých amerických letců dnes připomíná památník nesoucí jména obětí. Části letadla a osobní věci posádky jsou dnes uloženy v Prádle, a v budoucnu by měly být představeny veřejnosti na výstavě.

Prádlo a Novotníky – pohled do historie před 100 lety

Prádelská kronika začala být psána až od r.1920 řídícím učitelem Emanuelem Stachem, narozeným v Přešticích a působícím v Prádle 11 roků (na trvalý odpočinek odešel 1.3.1932). Novotnická pamětní kniha byla pořízena až v r. 1930, ale kronikář Josef Mojžíš (čp. 27, 1878-1965) se snažil zpětně zapsat i s pomocí pamětníků události předešlých let, a to od r. 1918. 

Máme ještě jeden pramen k historii našich obcí, a tím je Pamětní kniha školy prádelské, datovaná r. 1877 – v ní jsou tedy zápisy nejstarší.

Pokusme se ve stručnosti zodpovědět otázku, jaká byly naše vesnice před sto lety. Načrtněme v hrubých obrysech obraz našich obcí alespoň v prvních desetiletích nové republiky. Obce byly samozřejmě samostatné, k jejich sloučení došlo až 15.7.1964.

Novotnická kronika stručně uvádí, že první zprávy o prohlášení samostatné republiky přišly do Novotník v poledne. Starostou byl tehdy Fr. Růžička (čp.31) – starostoval i během války. Údaj z prádelské školní kroniky je bohatší a zajímavější, protože byl skutečně psán v r. 1918 (a ne až 12 let poté jako v případě Novotník): 15. října došel do Nepomuka telegram, jemuž bylo rozuměno tak, že Čechy se právě staly samostatným státem. V Prádle se hned zdobily domy, bylo vyzváněno zvony a děti s praporky zpívaly po obci národní písně. Následující den, 16.října, se rozneslo, že zpráva není pravdivá, a lidé se začali bát vyšetřování – ale nic takového se nestalo. Jisté je, že 28.října si oslavu svobody lidé náležitě užívali. 29. října, den po skutečném vyhlášení samostatnosti, vysvětlovali učitelé ve škole dětem význam této události a 30. října měly děti volno.

Pak 4. a 8. listopadu (což je datum porážky bělohorských stavů) byl dětem ve škole podrobně vylíčen život těch, kteří se o samostatnost nejvíce přičinili: T. G.Masaryk a Woodrow Wilson, americký prezident.

7.prosince 1918 odjeli učitelé do Přeštic a tam složili do rukou hejtmana slib Československé republice – v kronice je zaznamenáno jeho plné znění Janem Jiskrou, řídícím učitelem, jenž nalezl v Prádle vpravdě nový domov, neboť zde působil plných 42 let, od r. 1878 do r. 1920, kdy se odstěhoval na pražské Vinohrady. Jan Jiskra poznamenává, že učitelé prádelské školy si složili tento slib již 3. listopadu „v domácí poradě“. Lidé byli nadšeni – citujme alespoň jednu větu z kroniky: „Po vlastech československých rozlehl se jásot, národ pozdravoval svobodu s radostí téměř šílenou.“

Neminul pak rok, aby ve výroční den, 28.října, nebyla konána ve škole slavnost nebo výstavka k připomenutí této události.

Radost ze svobody byla kalena jen tím, že že ji nemohli přivítat ti, kteří zahynuli ve válce (Na pomníku padlým je 25 jmen obětí z Prádla a 9 jmen z Novotník.) Deska se třemi jmény obětí 2.sv. války byla odhalena 22.4.1947.) Někteří se vrátili, přetrpěli válečné svízele, ale brzy po návratu domů zemřeli, jako např. Jan Tupý, sloužící v legiích na Sibiři, syn prádelského šafáře Jana Tupého. Přežil tyfus, zajetí i útěk Albánií. Nebyl to jediný legionář – dalšími byli navrátivší se Fr. Lukeš, syn Vojtěcha Lukeše, a Václav Kvarda (čp.41) – ten padl, zanechav po sobě tři děti ve věku 4, 7 a 9 let. Mezi oběťmi, jejichž jména jsou zvěčněna na pomníku, je i prádelský učitel Julius Kratochvíl, který bojoval na jižním bojišti, byl raněn do obou nohou, léčil se v Záhřebu a Belovaru a jako vyléčený nastoupil opět do válečné vřavy a byl zajat Rusy v r.1915. Po celou dobu války byl nezvěstný. V r. 1920 kronikář píše: „Pan učitel Julius Kratochvíl se dosud nevrátil. Vrátí-li se?“ Až v r. 1921 přišla zpráva, že zahynul 4.11. v řece Volze při převádění koní a velbloudů na pastvu.

Před sto lety byly Prádlo i Novotníky obcemi daleko živějšími než dnes. I když zde bylo méně domů, žilo zde mnohem více lidí. Všichni byli české národnosti. Hlavně děti oživovaly vesnice. V r.1918 bylo v Novotníkách 33 popisných čísel obývaných 158 lidmi, v Prádle bylo 49 popisných čísel a 476 obyvatel. Ve školním roce 1918/19 bylo ve škole, postavené r. 1895 a opravované v r.1921, 210 dětí (chodily sem ale i měcholupské děti). V dalších letech počet poněkud poklesl (např. 1921/22 – 192,1923/24 – 154, 1926/27 – 141, 1930/31 – 167 dětí). Děti nastupovaly do školy 16.září, což byl za Rakouska-Uherska začátek školního roku. 1.září se začalo nastupovat do školy až následujícího školního roku 1919/20. Ale v Prádle šly děti do školy opět až 16.září, což bylo způsobeno „abnormálními poměry“, jež však kronikář nevysvětluje. Učilo se ve čtyřech, v některých letech jen ve třech třídách – učitelů byl totiž nedostatek a často se střídali – za jedenáctiletého působení řídícího Stacha se tu vystřídalo 25 učitelů. Děti měly k dispozici žákovskou knihovnu, do níž byly knihy zakupovány z poloviny nebo z celého výtěžku divadelních představení, která byla dětmi hrána v Měcholupech a v Prádle. Druhá polovina vybraných peněz byla někdy věnována Červenému kříži, někdy na učební pomůcky. Divadelní hra „České srdce“ se hrála 1.května 1921 v hostinci Karla Růžičky, v r. 1927 se hrála „Popelka“, v r.1931 „Trampoty pana Konopáska“, v r.1932 hra „Když hračky oživnou“. Při škole byla „tělocvična“ – mínil se tím prostor vedle školy, kde stávala velká planá hrušeň, která prostor zastiňovala. Ta byla v r.1922 poražena, „tělocvična“ zrušena a přeložena na hřiště naproti škole, v prostoru při panských stodolách – Auerspergové tak vyšli škole vstříc. Školní zahradě se dostalo většího prostoru. Když byl majetek po válce šlechtě zabaven a byla provedena pozemková reforma, už taková vstřícnost ke škole nebyla – škola žádala o pozemek pro hřiště, ale nebylo jí vyhověno, takže se opět cvičilo za školou. Sokol získal pozemky v rámci 1. pozemkovvé reformy a DTJ při 2. pozemkové reformě. Až v r. 1933 získala škola pronájem cvičiště od DTJ, i když Sokol nabízel škole bezplatně svoje cvičiště. Bylo ale menší a ve větší vzdálenosti od školy. Učitelé hleděli, aby se děti občas dostaly i za hranice svých obcí. V r.1924 s nimi jeli do Plzně při příležitosti smetanovských oslav a zhlédli dokonce Prodanou nevěstu! V r.1928 nasedly děti do dvou vyzdobených žebřiňáků, které bezplatně zapůjčili hostinský Jan Jandík a farář Václav Snopek (v Prádle působil od r. 1928, nar. 1889, zemřel 26.6. 1938), a odjely slavit Dětský den v Nepomuku, pořádaný 10.června. V r.1931 zaznamenal kronikář celodenní výlet do lázní Letin – tam šly všechny děti, zřejmě pěšky. Následujícího roku byl podniknut celodenní výlet na zámek Zelená hora. I na koncert se děti dostaly – v nepomucké sokolovně byl uspořádán studujícími učitelského ústavu v r.1933. Ke kultuře také patřilo, že ve škole byly při různých jubileích výstavky – např. písemných či ručních prací (žáků i dospělých). Poprvé je fotografování žáků zmíněno ve školní kronice v r.1933 (fotofirma J.Vrchota z Kdyně). Zajímavý údaj je z r. 1938, zmiňující „vojenskou vycházku“ – v říjnu ukázali žákům vojáci pobývající v Prádle „různé cviky s dělem“. Ani v době protektorátu kulturní akce nezmizely. V r. 1939 přijel do Prádla dvakrát pojízdný biograf, jednou potulný loutkář, slovenští herci zde sehráli div. představení, byla zde konána přednáška se světelnými obrazy o veřejných knihovnách a žáci uspořádali dětskou besídku. V r. 1940 byl dokonce uspořádán v Měcholupech žákovský „zpěvní festival“.

Zákon z 10.4.1919 stanovil, že náboženské vyznání učitelů se nebude zjišťovat a že učitelé jsou postaveni na roveň státním úředníkům. Byla zrušena modlitba před vyučováním, ale kříže z učeben odstraněny nebyly.

Po řídících učitelích J.Jiskrovi a E. Stachovi se stal zatímním řídícím učitelem Otakar Boháč , od 1.9.1932 zatímním říd.uč. Jindřich Mašek a pak od 1.7.1933 získal místo definitivního řídícího učitele Miloslav Michal, který odešel 1.8.1952 do důchodu a na jeho místo nastoupil Ladislav Bohuslav.

Školní budova nebyla zanedbávána. Ve šk.r.1926/27 byly silně pozlaceny hroty bleskosvodů, ve šk.r.1932/33 zavedeno elektrické zvonění, pořízena nová kamna a nové nádoby do tříd (umyvadla, džbány, plivátka, truhlíky a lopatky na uhlí).

Starostou v Prádle byl 15.6. 1919, v prvních volbách podle nového zákona o všeobecném rovném hlasovacím právu, zvolen tesař Josef Růžička (čp.29), který se zároveň stal předsedou místní školní rady. V Novotníkách byl starostou, jak výše uvedeno, Fr. Růžička z čp.31, od r. 1923 pak Josef Sýkora z čp.1 (jeho domek byl zbourán), od r.1931 Josef Březák z čp. 32 a v r. 1936 si Novotničtí zvolili Jana Hofmana z čp. 5. V Prádle byl starostou od r. 1923 Josef Kvarda, v r. 1927 byl zvolen Václav Březák z čp.27.

V našich obcích ve volbách vždy s převahou vítězili sociální demokraté.

Ale existovaly tu i jiné strany. Např. v r.1938 v obecním zastupitelstvu získala 7 mandátů strana soc.-dem. (116 hlasů) a 5 mandátů (94 hlasů) strana republikánská. Volební účast byla vysoká, z 234 oprávněných voličů jich nepřišlo volit 24. V novotnické kronice se dočteme, že v r. 1908 byla založena Českoslovanská strana agrární pro Novotníky a Prádlo. Měla šestnáctičlennou základnu.

Většina prádelských a novotnických obyvatel nevlastnila půdu – pracovali na panském nebo měli půdu v nájmu. Vlivem pozemkové reformy v r.1923 a 1924 získali pozemky i obytná stavení od velkostatku. Koně (znak většího majetku) byli jen ve mlýně, v čp.7 a v čp.9. Jinak se choval hovězí dobytek, vepři, kozy, slepice a husy, kterých muselo být hodně, protože každým rokem jich v Prádle husáci vykoupili několik set. Kromě zemědělců byli v Prádle v r.1920 2 kováři, 10 zedníků, 9 tesařů, 2 truhláři, 1 krejčí, 2 obuvníci, 2 koláři, 3 hostinští, 1 mlynář, 2 kupci, 1 řezník, 4 učitelé, 1 farář, 1 hosp. správce, 1 lesní, 3 lesní hajní, 2 šafáři, 1 poklasný, 1 dílovedoucí v lihovaru, 1 státní cestář. Hospodářský lihovar patřil velkostatkáři Engelbertu Auerspergovi. Jak tomu bylo v Novotníkách, nevíme, novotnická kronika takový soupis povolání neuvádí.

V Prádle byly tři hostince – u Růžičků (čp.8), u Vaněčků (čp.13) a u Jandíků (čp.9). V Novotníkách byl jeden hostinec u Mojžíšů čp.25. Dále v Prádle byly dva obchody (Anna Růžičková čp.40 a Jos.Šrámek čp.13), v r.1921 byla otevřena prodejna Konzumního družstva Nepomuk, které zakoupilo budovu od Jana Jandíka čp.2. – dostala čp. 49. Válcový mlýn patřil Lad.Englerovi a hospodářský lihovar, jehož vlastníkem byl velkostatkář Engelbert Auersperger ze Zelené hory, přešel v r.1923 do rukou družstva, jehož předsedou byl Lad. Engler. Prvním správcem lihovaru se stal Antonín Balabán, jenž zde působil až do r.1929 – po něm nastoupil Václav Novotný z Dalešic.

Spolkový život v Prádle nebyl nikterak chudý. V r.1920 byl založen spolek Domovina (sdružení domkářů a malorolníků) se sídlem v hostinci Karla Růžičky. Měl 12 členů a prvním předsedou byl učitel Václav Pelc. V témže roce byl založen spolek občanů svobodomyslných Volná myšlenka (atheisté), která byla r. 1929 přeměněna na Odbočku dělnické akademie. Hasiči (SDH založen 1894, hasičské skladiště měli od r. 1931) se scházeli u Jandíků (prvním.starostou byl Fr.Březák z čp.13) a konali veřejná cvičení, Sokolové (TJ Sokol založen r.1914) měli prvního starostu Fridolína Valentina, hospodářského správce velkostatku, a prvního náčelníka Fr.Březáka. Nejprve se cvičilo u Jandíků, od r. 1920 u Růžičků. Konala se veřejná cvičení, např. 4. veřejné cvičení proběhlo v r.1921 na panské louce za mostem. Dělnická tělovýchovná jednota byla založena 30.7.1922, prvním starostou se stal soudruh Vojtěch Jirsa. Již v r. 1896 byl založen Spořitelní a záložní spolek pro Prádlo a okolí se sídlem ve škole a v r. 1929 Včelařská jednota – předsedou se stal Václav Vopalecký, lesní hajný z Kláštera a pokladníkem byl Fr. Růžička z čp.40. Jednota měla 27 členů.

V Novotníkách bylo SDH založeno 13.3. 1927, mělo 18 členů a 27 přispívajících. Prvním starostou byl Václav Pelc, prádelský učitel. V sousedství domku čp.15 bylo postaveno hasičské skladiště. SDH bylo opravdu činné – v r. 1928 sehrálo div. představení, uspořádalo májovou a dožínkovou slavnost. V r. 1933 kronikář zaznamenal opět divadelní představení, ples a masopustní karneval.

V Novotníkách jako v Prádle byly obecní knihovny od r.1932.

Pro novotnickou bylo zakoupeno 106 knih. Knihovníkem byl kronikář Jos. Mojžíš. V témže roce byla postavena nádržka na vodu na louce patřící faře v Prádle (č.parc.187). K elektrizaci Novotník i Prádla došlo v r.1927. Pro obě obce byl společný transformátor. Je zaznamenáno datum, kdy se poprvé v domácnostech rozsvítilo elektrické světlo: 17.září. Pro obě obce byl postaven společný transformátor. Veřejné osvětlení obce Prádlo se sedmi žárovkami bylo až o dva roky později, v r. 1929. Je třeba dodat, že někde v Prádle se svítilo elektřinou už v r. 1920 – bylo to zásluhou mlýna, odkud byla rozvedena elektřina do čp.6 (lihovar), čp.12 (fara), čp. 40 (kupec Fr.Růžička), čp.7

(Jos.Růžička), čp.8 (hostinec K.Růžičky), čp.13 (hostinec Jos.Vaněčka), a čp.9 (hostinec Jana Jandíka). Uvažovalo se i o škole, ale bylo by to velmi nákladné.

Nejstarší částí obce Prádlo je část poblíž řeky, kolem kostela školy a panského dvora, na Dubči a Chvostulích (čp. 1-23, 31, 42-45). Na přelomu 18. a19.století byla stavěna část Zájezku (čp.24-30, 32-34. Celé stavení čp.24 bylo požárem zničeno v r.1927 a místo po něm koupil Jos.Růžička čp.71), asi v pol.19. stol. vystavěna čp.35-39 a od čp.40 (kromě čp.31) jsou domy novější – např. čp.40 asi 1870. V r.1924 si postavil Václav Skala čp.51. V r. 1925 začal čilý stavební ruch – lidé stavěli hlavně stodoly (čp. 6 – kolna na brambory, čp.8,23,27,34,35,37,), ale také obytná stavení (čp.53, 57). V následujícím roce byly postaveny stodoly u čísel 14 (i chlév), 25, 28, 29 (i chlév), 48 a u čp.6 (Šolar), dále obytná stavení čp.55 a 56. Z r. 1927 pochází stavení, stodola a chlév čp.58. Stavení se také přestavovala – v r.1928 čp.38 a 41, v r. 1929 čp. 26 a 60, v r.1930 čp. 11 a 18. Dalšími novými stavbami byla v r. 1929 čp.71 a Balabán, dále stodola u čp.36 a stodola u Vaněčků (čp.13). V r. 1930 se postavila obytná stavení čp. 73 a 74 a stodoly u čp.3 (i chlév),26, 30 a 52. Dům čp. 76 je z r.1931 a stodola u čp.20 z téhož roku.

V Novotníkách vystavěl v r.1920 nový obytný domek J.Růžička čp.4, v r. 1925 postavili nové stodoly Jos.Jandík čp.2, Jos.Valenta čp.14 a Jos.Březák čp.32, v následujícím roce stavěli nové stodoly Voskovi čp. 7, Trhlíkovi čp.9 a Jan Mojžíš čp. 25 přistavěl taneční sál a přilehlé místnosti. V r. 1932 nově přibylo čp.34 a v r.1934 postavili Voskovi nový obytný domek, který obdržel čp.35. Z r. 1939 pocházejí dvě nová stavení, čp.36 a 37.

Nový hřbitov byl postaven na pozemku velkostatku celkovým nákladem 65 000 Kč v r. 1925 (Prádlo přispělo 28 000 Kč). Jako první na něm byl pochován čtyřletý Jos.Ptáček z Měcholup čp.54 a jako druhý sedmdesátiletý Jan Milota z Prádla čp.2. Pomník padlým byl slavnostně odhalen 25.7.1926.

Na obecním hliništi směrem ke Chvostulům vystavěl Antonín Balabán cihelnu v r. 1927.

Prádlem vedla zemská silnice s železobetonovým mostem postaveným r. 1916. Pravidelná autobusová linka byla zavedena 15.1.1927. Autobus jezdil dvakrát denně z Nepomuka přes Přeštice do Merklína a zpět. Při silnici bylo v r. 1926 vysázeno deset lip a na Havlíně 115 třešní. V r.1933 byla silnice až ke Kolíčku vyasfaltována. 5.7.1925 zmiňuje kronikář automobilové neštěstí – po sjetí automobilu mimo vozovku vpravo před mostem zahynula v Prádle mladá žena, jež seděla v autě se svým novomanželem, obchodníkem z Hamburku. Jeli z Karlových Varů do Vídně. V Novotníkách proběhla stavba nové silnice v letech 1922-23 v ceně 70 000 Kč.